Postižená oblast / 1996 – 2026
Aktuálně připravujeme
Čtvrté studiové album v aktuální sestavě. Zhudebněná poezie, deklamace a sonické spekulace o čase.
„Slovo jako absolutní středobod, zvuk jako prostor pro deklamaci v čase.“
Postižená oblast (POOB) slaví v roce 2026 tři dekády existence. Vývoj od syrové alternativy 90. let nás dovedl k současnému zvuku, kde se potkává deklamovaná poezie s vrstvenou elektronikou, samplery a hlubokými tóny fagotu.
Naše tvorba je hledáním průsečíku mezi literárním textem a sonickou strukturou. V současné sestavě Filip Jakš, Martin Rejšek, Michal Praslička a Pavel Malý připravujeme zhudebnění fragmentů T. S. Eliota.
„kdyby byli všichni stejní byl by jeden jako druhý a každý by se dal s každým zaměnit a žádný od žádného rozlišit a všecko by ustalo kdyby byli všichni téměř stejní stačilo by to téměř k tomu aby se věc udržela v chodu neboť jen témeř každý by se dal téměř s každým zaměnit a téměř žádný od téměř žádného rozlišit ale věc by pravděpodobně dříve či později ustala i pak“
„ve skutečnosti má však většina která je přibližně stejná zvláštní schopnost popadnout svůj zbytek takřka za límec a udělat něco mimořádného a na tom se to všecko pozná“
Chci ti něco říct,
ale nejdřív mi řekni, co chceš slyšet.
Chci se tě na něco zeptat,
ale nejdřív mi řekni, co očekáváš.
— nějak se ruší signál — někdo tu ruší signál —
„tato jedinečnost quasi monstrum je to co rozlišuje jednoho od druhého jestliže většina je přibližně stejná a protože je to tohle je to zároveň to co mají všichni společné...“
Chci znát tvůj názor,
ale nejdřív mi dej do úst svoje slova.
Jsem monáda vašich představ, jsem člověk na přání.
Musím si udělat značku,
abych znal svůj přístup k tobě, abych znal tvůj přístup k sobě,
tak mi řekni, kdo jsem. Řekni mi, kdo jsem!
citace: Helmut Heissenbüttel, Texty (přel. B. Grögerová a J. Hiršal). Praha 1965
Hlad po žití a pouta obav.
Nevyjít ze své slupky, větřit cíl.
Spokoj se, vzpomínej co by a cos nezkusil.
Marc Chagall: Stvoř pohádku, sám sobě vyprávěj.
Skořápka radosti a city jen v řádcích
ukrytých v šuplíku pod deseti zámky.
Drž to deset, dvacet let a propluješ snadno,
snad jen vráska tu a tam ti přibude.
Pohled smutného Žida, co zažil, nebo tuší?
Kouká ti pogrom z očí.
Pokud je všechen čas věčně přítomný,
všechen čas je nevykupitelný.
Co mohlo být, je abstrakce
zůstávající trvalou možností
jen ve světě spekulace.
Tradiční letní setkání u Tomáše
Kompletní archiv koncertů od roku 1996 na vyžádání.
