"Každej den se to rozšumí,
ale málokdo tomu rozumí,
postavy si vyměňujou pohledy,
pozdravy ze zvyku,
úsměvy z pytlíku.
Komedie!
Kdo zachytí ten signál do sítí,
jestli se napojí nebo ne, nebo obojí
ta vlna je nevinná
a ty jí máš a já jí mám.
Vysílá, ale kam?
Kam vede ten drát?"
Práci Zbýni Moravce jsem začal vnímat někdy v roce 1996 ve skupině Wofgang Lederer.
Odehráli jsme společně několik koncertů. Na výrazu Wolfgangů mně vždycky spíše vadila zjevná inspirace psychedelickým
obdobím Pink Floyd a proto jsem bral tuto kapelu trochu s despektem.
Po dočasném rozpadu poob a konci mého působení v Megajazz se naše cesty na čas rozešly.
Vnímal jsem samozřejmě počátek působení Zbýni a spol. ve Starém mlýně v Byšicích zejména,
když jsme zde s poob zahráli v roce 1999 náš první koncert v nové sestavě v Petrem Wolfem. O jeho hudebních eskapádách
jsem však tehdy neměl ani tucha.
V podobném duchu se neslo naše další setkání v červnu roku 2007, kdy jsme s poob opět v nové sestavě hráli další
koncert ve Starém mlýně. Domluveno bylo vystoupení Zbýni s kapelou DIN na našem festiválku Stodola v
Pístině.
A zde se mi poprvé po letech poštěstilo setkat se s prací Zbyňka Moravce.
Následoval koncert na Okurkově mlejně u Okoře, kde Zbýňa vystoupil s kapelou Bumfrang3, jíž, alespoň u mně,
předcházela pověst ostřejší a syrovější partičky, než jsou zmiňovaní DIN.
Vystoupení Bumfrangu3 pro mně bylo skutečně zážitkem a můj respekt ke Zbýňově tvorbě, který jsem pociťoval od vystoupení DIN
v Pístině, se ještě prohloubil.
Zdá se, jako by mimoděk vytvářel originální atmosféru všude, kde působí. Myslím tím u hravějších DIN i u přímočařejšího
Bumfrangu3. Zároveň je jeho projev v roli frontmana neobvykle skromný a citlivý. Kytarové eskapády však mají přímočarost,
drive a je na nich vidět promyšlenost a zkušenost kytaristy. Zpěv je většinou upozaděn, ať již vlivem obvykle horšího
nazvučení koncertů Bumfrang3 i DIN a nebo, podle mého názoru, ze záměru kapely.
Posledním mým setkáním s živým Bumfrangem3 do této doby bylo jejich vystoupení na alternativní scéně mělnického Vinobraní.
Jak jsem již napsal jinde, koncert kapele mimořádně sednul a předvedla výkon, který si nezadal s výkony některých
známějších kapel například ze stáje Silver Rocket, které jsem měl možnost vidět živě (Lyssa, Anyway)
nebo jejichž cd mám ve sbírce (Deverova chyba, Point). Právě na tomto koncertě jsem dostal od kluků z Bumfrangu3
čerstvě vyšlé bezejmenné cd, které mám v tuto chvíli záměr recenzovat.
To čím mně osobně nové cd Bumfrangu3 nejvíc dostalo, je možnost se blíže seznámit s jejich texty. Při koncertech většinou
není zpěvu příliš rozumět a posluchač má tak jen mlhavou představu, o čem je vlastně řeč. Nyní, při poslechu cd s
bookletem v ruce, je zde možnost si text v klidu přečíst a docenit jeho poetiku.
Za vrchol alba po textové stránce považuji v úvodu citovaný text Drát. Na koncertě má člověk šanci
zachytit tak maximálně výkřik na konci textu, ale celý kontext mu prostě musí uniknout.
A hle, je tady text, který je, podobně jako většina ostatních, velmi osobní a prožitý.
Žádné plytké seřazení obvyklých klišé, ale slova jež mají hlavu a patu.
Pokud jde o hudební stránku nosiče, je vše na svém místě. Rytmika bezchybně dusá na pozadí a v popředí Zbýňa krotí
kytaru. Sází kila, loví zvuky nebo jen prostě hraje doprovod ke zpěvu. Ten je, jak už jsem zmínil, víc utopený v muzice,
než je, podle mého názoru, zdrávo. Ale budiž!
Hledat nějaké hudební vlivy, které snad mohly Bumfrang3 inspirovat v jejich tvorbě, je možné nikoli však nezbytné.
Já například slyším náznaky práce Pavla Richtera v kapele Švehlík, Křivkův ranný Zikkurat (Rány).
Z cizozemců pak Sonic Youth (Bumerang, Oni) nebo třeba Rollins Band.
Na tom však konec konců nesejde. Hudba i texty jsou jednoznačně schopné vlastního života,
je za nimi vlastní názor a míra sdělení je velmi vysoká.
Hypnotické chvíle, se kterými se posluchač může setkat při koncertu Bumfrangu3 se místy prodírají na povrch i při
poslechu nosiče. Kytara se proplétá v podivných smyčkách okolo monotónního tepání basy a bicích, kolo s dostřednou
spirálou se zvolna točí, posluchač upadá do transu, náhle přijde okamžik přechodu do tvrdší pasáže a pacient procitne.
Po takovém zásahu pak jen oběť "sedí potají a brečí, štěstím ...".
Čím nahrávka rozhodně trpí, je zvuk. Celá nahrávka je jakoby zahuhlaná a minimálně bicí jsou "podzvučené".
Tedy nejsou sejmuté tak, jak by si zasloužily. Mám na mysli zejména bubny. Činely ještě ujdou. Poslouchat kopák je ale
chvílemi skoro utrpení.
Co by tedy měli hoši z Bumfrang3 nejen pro sebe udělat, je příště zainvestovat do studia, které bude disponovat buď lepším
vybavením, nebo zručnější obsluhou.
Ty písničky si to prostě zaslouží!
